Mám mnoho dochovaného porcelánu po svých prababičkách a ráda ho používám. Pokaždé to na mě ,,dýchne“, přemýšlím, jak moji předci jedli ze stejných talířů a pili ze stejných šálků jako nyní já a řešili své životní radosti i strasti.

Porcelán nacházím vyplavený na břehu řek či moří, na zoraném poli nebo v obchodech se starožitnostmi. . Střípky poté zbrousím do různých nepravidelných tvarů a pak začne vlastně můj ,,majstrštyk“, kdy střípky vkládám do formy a posléze vliji roztavený kov. Vždy je to pro mne adrenalin a překvápko, kudy si stříbro najde mezi střepy cestu a jestli to porcelán vydrží a nepukne. Stejným způsobem jsou uchyceny i laboratorní rubíny krásné červeno růžové barvy a společně tak činí ze šperku naprostý originál.